Dítě v osobním pojetí

 

Dítě v osobnostním pojetí, Portál, Praha 2004

Zdeněk Helus

zpracovala Jirušková Sandra

Objevování dítěte a jeho dětství 

V této části se nejprve dozvídáme historii a dějiny,jak se s dětmi zacházelo a co bylo pro dávnou dobu typické. Když bychom začali v Antice a to konkrétně v Římě,objevili bychom otce – vládce, který posuzoval,zda dítě je schopné těžkého budoucího života či není. Pokud nebylo, bylo utraceno. Jelikož toto byl časný čin, odčinit se mohl 40 denním zákazem konzumace vína a masa nebo roční sexuální abstinencí. S odstupem času se tento čin bral jako horší a hoší, a tak za něj byl i trest smrti.

Péče o dítě nebyla taková jako dnes. Ani chováním matky ,tak ani hygienou. Děti byly baleny do tzv.povijanů. To znamená,že dítě bylo zavinuto tak, že se nemohlo hýbat ani se rozhlížet. Omezoval tak kontakt matky s dítětem. Od r.1750 se děti stávaly obětí industriálního rozvoje. Například v Anglii ve 40.letech 19.st.pracovalo více jak polovina dětí mlaldší 18 let a pracovaly 14-16hodin denně. Časnté byly i úrazy na pracovištích. Popularitu v 16.st. si získalo nevychovávání a nekojení vlastního dítěte v útlém věku. Bylo normální,aby dítě kojila kojná a pečovala o něj. Však projevy lásky byly nechodné a nepřijatelné. Bylo to pro ně tzv.výhodmé,protože když jim dítě později zemřelo,lépe jeho smrt nesli. Od 17.st. se začal se svými postoji objevovat J.Locke, J.J.Rousseau a J.H.Pestalozzi. Ve dvacátém století však končí práce dětí v továrnách a objevují se první školy.

 

Reformní pedagogika

Začala se prosazovat ve 20.století a snažila se,aby se přihlédlo na život a vývoj dítěte. Souvisí i sněkterými psychologickými proudy jako např. klinická a vývojová.

 

Dítě je podle S.Freuda naivní,infantilní, vnitřně nekontrolovantelné a pudově impulzivní. Jako hlavní pud uvádí pud slati, tedy libido, které je základem osobnosti nazývající se ID. Nejdůležitější osoby jsou pro něj rodiče. Rodiče upevňují jeho superego neboli nadjá,které podle Freuda vzniká mezi 2,5-5 rokem života.

Já je bitevním polem konfliktů,kde se vyčleňují vlastnosti osobnosti.

3 možnosti vyústění konfliktů:

·         Morální úzkost – jedinec se nedokáže odprostit od diktátorské autority,je úzkostný, plný pochybností

·         Psychoorganické dysfunkce – nahromadění pudových pocitů, neuspokojení

·         Projekce navenek – „vlkádání“ svých pudů do druhých lidí, vynahrazuje si tak svou poslušnost

 

Černá pedagogika

Jejím cílem je podřídit se potřebám vychovatele na úkor dítěte. Potřeby dítěte jsou podřadné. Dítě musí být vychovateli po vůli, nesmí odmlouvat. Vetšinou to má na dítě celoživotní dopad. Vychovatel,který takovou pedagogiku prosazuje nejspíše také v dětštví prožil něco takového,tudíž si to nyní vrací na „jeho“dětech. Černá pedagogika v dítěti vytváří tzv. narušený narcismus. Znaky narušeného narcismu jsou:

Grandiozita – rodiče nebo vychovatel v dítěti probouzí pocit,že je výjmečnější než všechny ostatní, že je např.nejkrásnější. Dítě tomu věří a když se dostane do situace,kdy pozná,že tak výjmečné není, je to pro něj těžké.

Deprisivita – je opak Grandiozity. Dítě je předem informováno,že danou věc nezvládne,ikdyž by ji zvládlo a tím pádem si nezaslouží lásku rodičů.

Černou pedagogiku překonat můžeme. Dítě musí z chování vychovatele, že je bráno takové,jaké je. Díky tomu se potom dítě nebojí projevovat.

 

K Piagetovy bychom mohli přiřadit pojem EKVILIBRACE, tedy rovnovážnost. Jde o poznávání a prohlubování vedomostí a dovedností. Jeho zájem je sladit procesy asimillační a akomodační.

Asimilační – jde o procesy,které se postupně rozvíjejí, prohlubují se dosavadní znalosti a spojují se ve společných  prvcích

Akomodační – tento proces napomáhá uspořádat informace a je mnohem těžší neř proces Asimilační

Piaget vše rozdělil do 4 stadií:

·         SENZOMOTORICKÉ – (0 – 2 roky)

 Rozvíjejí se smyslové části, jako naslouchání, poslech, pozorování a koordinace. Dítě se zabývá předmětem,ikdyž ho zrovna nedrží v ruce,ale ví že v jeho blízkosti je a třeba se pro něj natahuje.

·         PŘEDOPERAČNÍ – (2-7 let)

Zde se objevuje první egocentričnost. Vše co dělá nebo co vidí, posuzuje podle sebe,ze svého pohledu. Rozvíjí se jeho řečové schopnosti. Teprve ve druhé polovině je dítě schopno dialogu.

·         KONKRÉTNÍ OPERACE – (7-12let)

Dítě v tomto období i uvědomuje fyzikální a matematické zákony a dokáže s nimi pracovat. Nejde mu ale ještě abstraktní myšlení.

·         FORMÁLNÍ OPERACE – (12 let a více)

Rozvíjí se azdokonaluje abstrsktní a systematické myšlení.

 

Podle Vygotského je spíše důležitější interakce kultury a lidmi. Tvrdí,že čím více aktivit,tím víc se člověk rozvíjí. K interaktivně-interorizačním vývoji je potřeba psychických funkcí jako myšlení,paměti a vůle. Dále říká,že před myšlením byly výměny názorů,kladení otázek, a odpovídání. Úkol okolí dítěte je tedy splňovat tyto body.

Do problematiky života dítěte C.R.Rogers zavedl pojem AKTUALIZAČNÍ TENDENCE. Což znamená vývojový růst a přejímání odpovědnosti. Každý člověk ji v sobě má, je převážně pozitivní. Pokud se sebeaktualizujeme v souladu s aktualizační tendencí, jde o kongruenci. Jsme-li však do něčeho tlačeni a nejsme v souladu jedná se o inkongruenci.

Dnešní dětství

V současné době se dětství heterogenizuje. To znamená, že je více rozmanité, děti mají více možností co se týče například oblékání, nemusejí ,až na výjimky, nosit uniformy, mohou se vzdělávat i z jiných zdrojů než pouze ve škole a mohou více cestovat. Záleží také na kultuře země, ve které žijí a na finančních podmínkách. Tady mluvíme o podnětnosti prostředí.

Media

V naší době se na dítě valí mnoho podnětů a to ze strany medií. Denně se na něj valí mnoho informací z televize,rozhlasu,novin a počítače. Je sice výborné,že tyto techniky jako například počítače pomáhají neslyšícím, nevidomými mentálně limitovaným lidem s komunikací,ale tato technika má i své negativní známky. Jde hlavně o čas trávený dětmi sedících u televize nebo počítače. Ohrožuje to dětskou představivost i vnímání. Protože dítě si předmět nemůže osahat,ale může ho pouze vidět. Vysedáváním se naruší i pozornost dítěte, protože je dítě navyklé být v TV neustále šokované a bombardované informacemi a to mu při vyprávění chybí, tím pádem pozornost neexistuje.

 

Jedináčkovství

Zde bychom měli zmínit snižování porodnosti. I naše země patří mezi země s nízkou porodností. Nejvyšší pokles zaznamenáváme mezi roky 1990-1996. Nyní je bohužel trend mít děti v pokročllejším věku nebo je nemít vůbec a věnovat se kariéře. Většina mladých párů říká,že si nejprve chtějí „užít“ a až potom možná si pořídit potomka. Je to z důvodů karierních, finančních nebo mají strach z odpovědnosti. Zejména u vysokoškoláků se objevuje tendencí mít potomky později.

V naší republice jsou rodiny s jedním dítětem v počtu 20%. Když to srovnáme s rodinami, kde jsou dva potomci je to skoro stejné 22%. Děti, které se narodí a jsou jedináčky mohou mít typické příznaky jako horší orientace v prostředí s dětmi, touha být středem pozornosti a nejistotu.

 

Dítě plánované a opečovávané

 Rodiče, kteří si vysněné dítě konečně vymodlí mají pro něj nalánovanou celou budoucnost. Když dítě však roste, nemusí jejich sny splňovat. To rodiče snáší těžko a tím se od potomka citově oddalují víc a víc a tím se dostává do citové distance. V nynější době jsou děti na rodiče méně vázány než dříve a mají k rodičům i méně úcty. Co se týče výchovy, kladou rodiče nyní důraz na samostatnost dětí. Než na vytváření hodnot a daného řádu. Mnoho dětí dnes těžko uvidíme hrát si někde na ulici nebo na půdě starého domu,protože jim to rodiče mnohdy zakazují a hlídají každý jejich krok. Nenechávají jim moc volného času pro vlastní hru,ale vodí je do různých kroužků.

 

Emocionální zatížení

Myslíme tím stavy, se kterými se dítě těžko srovnává a neorientuje se v nich. Jako některé jídlo je pro nás nestravitelné,stejně to je i s emocemi. Musíme zvládat stres a jsme frustrovaní. Dospělí se s tím musí vyořádat jinak než dítě. Největší emoční zátěž u dítěte vyvolává kolize mezi rodiči. Dítě je stresováno a klade si otázky jestli je vše v pořádku nebo co bude dál? Dalším dětským stresorem je nedostatek citového pouta, které dítěti usnadňuje jeho problémy. Další jsou například zklamání v nesplnitelných touhách, problémy ve škole či školce a některé výchovné styly pedagogických pracovníků.

 

Agresivita na školách

 Často slýcháme co ta dnešní mládež provedla. A je to pravda, chování některých dospívajících je děsivé. Je agresivní a brutálnější než dříve. To se týká i problematiky šikany. V našich školách je častá a mnohdy i zamlčovaná. Objevuje se u nás u 20% žáků. Mluví se o tom v mediích,ikdyž ne všem můžeme věřit. V souvislosti s touto tématikou se často mluví o obětech,tomu říkáme viktimizace.

 

Dítě v osobnostním pojetí

 Osobnost chápeme jako celek, přitom je však složela z mnoho částí na sobě závislých.

• Osobnost dítěte

• Osobnost je člověk jako supekt

Když mluvíme o něčí osobnosti, hovoříme o daném člověku.

• Osobnost je naším odlišením

Myslíme tím,že každý člověk má jinou osobnost a tím se zdůrazňuje individální ráz a jedinečnost.

 

Pohled na dítě v této knize je vývojový. Bohužel ještě nemůžeme probírat konkrétní rysy osobnosti,protože dítě se vyvíjí a jeho osobnost není pevně jetšě utvořena. Dítě je tedy ve fázi vznikání (konstituování).

 

Dětský věk

„Dítětem je jedinec nacházející se v určitém věkovém rozmezí, které lapidárně označíme jako dětský věk.“ (str.87)

Nejčastěji se lidé dělí podle věku. Toto dělení lze však dělit dále například na rannou,střední a pozdní fázi věkovou ( Říčan) nebo na různá období například podle M.Vágnerové:

1. Prenatální – doba,kdy je dítě v matčině bříšku

2. Novorozenecké

3. Kojenecké

4. Batolecí

5. Předškolní

6. Nástupu do školy

7. Školního věku

8. Pubescenece

9. Konec adolescence – trvá přibližně do 18-20 let

V této knize se však zabýváme obdobím do 15 let. Tento věk je hraniční a v této době dítě dosahuje sexuální, psychologické i sociální zralosti.

 

Odkázanost dětí

Po dlouhou dobu je dítě odkázáno na dospělé. Dospělý mu vštěpuje elementární poznatky o životě a ukazuje mu správný styl života. Vše se musí naučit, takové chování není vrozené.

Dospělí musí uspokojit tyto dětské potřeby:

• Biologické potřeby – hlavně v prvních rocích života
• Potřeby lásky – pokud chybí, dítě strádá a to má pro dítě v budoucnu neblahé důsledky
• Potřeba socializace – dostávání se do sociálních rolí, komunikace s druhými
• Edukační potřeby – pěstuje své zájmy, další kariéru, budoucnost

 

Řešení problému odkázanosti a podvojný cíl:

1.Dítě je zabezpečeno druhými lidmi,ale strádá po jiné stránce například po fyzické a nerozvíjí dovednosti,které by mělo zvládat.

2. Zde jde o socizalzaci a začlenění dítěte do společnosti. Poku d k tomu nedojde dítě bude strádát v oblasti sociální i kulturní.

 

Odkázanost má dva póly:

• Odkázanost jako pasivita dítěte – dítě má být aktivní a zapojovat se do činností, je tvarné a lze ho rozvíjet
• Odkázanost jako aktivita dítěte – dítě projevuje zájem, je aktivní

 

Oba póly se v průběhu života transformují do dalších podob. Dítě si v odkázanosti nachází i úlevu a uspokojení.

 

Směřování

Celý život se vyvíjíme a někam směřujeme. Směřovat můžeme různými směry:

• K dospívaní a dospělosti – toto nemůžeme ovlivnit,jde o biologický vývoj
• K sebepojetí a sebevyjádření – dítě se podtupem času orientuje v různých činnostech a v tom, co ho baví
• K vlastní nezávislosti – dítě hledá způsob jak se vymanit z odkázanosti na své rodiče a snaží se být samostatné a zodpovědné

 

Potenciality

Využití potencialit

1. Citlivost vychovatele vůči dítěti

- ve 20.letech se začal rozšiřovat zájem psychologů o vztahy vychovatelů a dětí

Projevy k dítěti:

- vstřícnost, tělesný kontakt, verbální podněcování, vlivy předmětů

2. Posilování vzdělávacích možností žáků

- žák by měl být vždy pozitivně motivován a směřován k danému výkonu

- práce žáka, ktkerou vychovatel zadává by měla být odpovídající jeho věku a rozvíjet ho

- pokud je dítě druhými hodnoceno negativně nebo negativně motivováno může se posléze navodit sebeznehodnocující sebepojetí

  

Osobnostní zřetele v přístupu k dítěti

Strukturou osobnosti jsou vlastnosti a rysy. Navtájem spolu spolupracují a souvisejí. Vlastnosti jsou charakteristické a stálé. Rysy jsou sice také stálé,ale průběžně se upravují během života a dané situace.

Podle G.W.Allporta odlišujeme rysy:

Kardiální – charakterizuje jedince při každé jeho činnosti,kterou vykonavá

Centrální – jsou časově omezené, uplatňujeme je např.ve vztazích

Sekundární – projevuje se zřídka,ve výjmečných situacích

 

Teorie inteligence

H.Garner představuje svou koncepci mnohočetné inteligence. Zde tvrdí, že tyto inteligence jsou na sobě nezávislé a fungují odděleně. Jde o inteligenci jazykovou, hudební, logicko-matematickou, prostorovou, tělesně-pohybovou, personální.

 

Temperament

Vztahuje se k chování,prožívání a projevování jedince. Každý druh temperamentu má své výhody i nevýhody.

Rozlišujeme:

Choleriky – snadno se silně vzruší, jsou netrpěliví, emoce těžko zvládají

Flegmatiky – jsou zdrženliví, samotářští, citově snadno vzrušitelní

Sangviniky – vzrušení jsou přelétavá, optimisté

Melancholiky – silné a hluboké prožívání emocí, laděnost ke smutku

 

U dětí S.Chesse a A.G.Briche rozdělili tyto typy:

Typ snadno vychovávatelného dítěte

- pozitivně ladělé dítě, rychlá přizpůsobivost, usínání bez obtíží, asi 40%

Typ obtížně vychovávatelného dítěte

- záporně citově naladěno, pomalé přizpůsobování, asi 10%

Typ pomalého dítěte

- apatické dítě, pravidelné biorytmy, mrzuté,asi 15%

 

Charakter

Jsou to vlastnosti související s morálkou a chováním. Utáří se také samotnou aktivitou jedince.

Piaget:

• Heteronomní morálka

Je plná příkazů a autority.

• Autonomní morálka

Dítě postupem věku zjištuje,že pravidla mají své výjimky a přizpůsobují se situaci.

 

Potřeby

Dítě se během svého osobního vývoje a rozvoje odlučuje od potřeb nižších, tedy elemantárních. Potřeby vyšší rozvíjí dál potřeby nižší. Nižší potřeby můžeme nazvat jako deficitní (nedostatkové). Například jídlo nebo sexuální touha, když máme těchto věcí nedostatek uspokojíme je,ale za určitou dobu se jeich nedostatek projeví znovu,tedy prpojeví se potřeba jít nebo sexuálně žít. O potřebám vyšších však můžeme říct, že jsou rozvojové. Neobjevují se sice rytmicky,ale posouvají jedince dál a rozvíjí ho. Problematikou potřeb se zabýval A.Maslow. Uvedl pohyb potřeb od fyzických, přes potřeby pocitu bezpečí,lásky,sebeúcty, seberozvoje, až k potřebám poznávání a ovládání.

 

Zájmy

Tímto termínem chápeme aktivitu jedince,která je opakovaná, soustavná a rozvíjecí. Jakýkoliv zájem integruje:

• Poznávací zaměřenost – dítě o dané věci sbírá informace, čte literaturu
• Sociální zaměřenost – dítě vstupuje do kroužků, nachází ostatní osoby se stejným zájmem
• Praktickou zaměřenost – dítě dělá činnosti,které k danému zájmu patří
• Hodnotovou zaměřenost – kůli svému zájmu si dokáže odepřít některou ze spučástí jeho života jako např.fotbalový zápas
• Zaměřenost životního stylu – jedinec svůj život podřizuje svému zájmu

 

Perspektivní orientace

Souvisí s tím, že náš život je spjatý s budoucností. Budoucnost je ohlašuje jako:

- otevřený horizont – jde o jedince,kteří kladně přežijí i nejhoší životní situace, jsou to optimisté

- uzavírající se horizont – lidé, kteří jsou zklamáni a negativně ovlivněni věci,které se jim stali

- horizont vyvolávající úzkost a strach – naše budoucnost nás traumatizuje a jedinec se snaží utéct před fantazií a vzpomínkami

 

Zkrácené perspektivy – můžeme tu uvést například to,že dítě koná činnost za odměnu, třeba umyje nádobí za bonbon

Prodloužená perspektiva – tady není motivací hmotná odměna, ale zkvalitnění vlastní osobnosti a radost z dvedené práce

 

Sociální interakce a komunikace

Sociální interakci chápeme jako reakci lidí na druhého člověka (mimika, gesta,…). Komunikace je o sdělování informací pomocí řečí. V komunikaci se objevují různé jevy jako například komunikační bludný kruh. Je to sestupná komunikační spirála,kdy v průběhu hovoru jeden podněcuje druhého ke komunikaci.

 

Druhy komunikace

1. Podle prostředků – verbální

                                     - neverbální

- tady je pro dítě nebezpečný mechanismus dvojí vazby

- mechanismus dvojí vazby znamená, že člověk se tváří jinak než vebálně působí

2. Podle vyváženosti podílu zúčastněných osob

– komunikace symetrická (komunikace je vyvážená)

 - komunikace asymetrická ( při komunikaci je jedna strana ve výdoně a druhá znevýhodněná)

 

3. Podle sladění zájmů mezi účastníky

- komunikace harmonická – dochází k souladu zájmům,vycházejí si vstříc

- komunikace konfiskní – objevuje se disharonie, nesoulad zájmu

 

4. Podle určujícího stylu

- soutěživá – jde o předhánění „kdo z koho“

- spolupracující – společně komunikují, podporují se

 

Působení komunikace na osobnost dítěte

Komunikace mezi učitelem a dítětem je velmi důležitá a ovlivňuje i jeho psychiku. Co se týče zkouškové trémy, není vrozená, ale je naučená díky předchozím horocrům s profesorem během zkoušení. Nrjčastěji se tento strach projevuje fyzickými projevy jako například pocením dlaní, svíráním žaludku, třesem rukou nebo bolestí hlavy. Komunikace je důležitá, protože utváří vlastnosti osobnosti a ovlivňuje budoucí reagování a jednání.

 

Syndrom naučené bezmocnosti:

- dítě „trojkař“ se rozhodne změnit své dosavadní známky a naučí se na zkoušenou látku, při zkoušení ví vše,ale protože učitelka není u daného žáka zvyklá na to, že látku umí, snaží se ho nachytat a neustále si chce ověřovat,zda to není jen nahoda, až ho nakonec opravdu nachytá

Syndrom neúspěšného dítěte:

- takové dítě bere neúspěch jako svoji vlastnost

- je způsoben jeho okolím ( škola,rodina), které zdůrazňuje jeho nedostatky a neúspěchy

- takový žák se projevuje:

• Má vůči škole a rodině negativní postoje
• Snaží se své neúspěchy kompenzovat jinde (parta)
• Nesnaží se v jakékoliv činnosti = podle něj to nemá smysl
• Nevěří svým schopnostem

  

Osobnost muže a ženy

Každý z nás je žena nebo muž. Ale přeci jen jedno pohlaví je už od nepaměti znevýhodněné a jsou to ženy. V mnoha zemích jsou ženy omezovány v mnoha ohledech. Jsou například nuceny chodit zahalené i ve tváři, nemůžou více studovat nebo mají zákaz řízení.

Co to je pohlaví?

 Můžeme tak definovat anatomicko-fyziologické rozdíly, rozdíl v hormonálním rozložení a rozdíly ve vnějších i vnitřních orgánech.

Gender – co to znamená?

Vzniká působením kulturněsociálních jevů a ukazuje nám, co z daného člověka vyroste.

Existují 4 způsoby, kterými  jsou děti utvářeny do svého budoucího života:

Formování či manipulace – (1-5let) to, co rodič říká svému dítěti, pak dítě bere jako fakt a věří tomu

Systematické zaměřování pozornosti – jde o zaměřování dítěte na dané věci, směruje se jeho zájem na daný typ věcí a zájmů

Verbální pojmenování – nazývání jako“hodná holka“ ujasňuje o jaké pohlaví jde a to určuje i rozdíly například v oblékání nebo toaletách

Aktivizace – děti se aktivně zapojují do činností a prací, také podle pohlaví

 

Dítě jako objekt manipulace

Dítě je velmi tvárná osobnost a je jen na dospělých kam je dětská osobnost posune. Škola má působit jako edukační továrna a tvarovat dítě. Dítě je učeno a samo o tom bud ví nebo ne. Důležité také je, aby ten, kdo vychovává měl výchovný cíl. Musí vědět, čeho chce dosáhnout. Problém je však v pasivitě žáka. Učitel by ho měl vést k aktivnímu prožizkovému učení. Další problém je takový, že je špatná interakce mezi rodiči, učitelem a dítětem. Pokud tyto postavy nejsou propojeny a nespolupracují edukace je nižší.

 

Dítě jako kompenzace vlastních nedostatků

Nejznámější je asi stav, kdy rodiče si přes dítě splňují své neuskutečněné sny. Nyní čekají, že jim je jejich dětí vyplní.  Většinou jde o vzdělání, peníze nebo sportovní výkony.

Instrumentalizace – stav, do kterého je dítě dostáno, když si rodiče přes dítě splňují své sny a dítě s nimi není sžité

Mnoho dětí chce své rodiče poslechnout a udělat jim radost. Pokud jsou jejich snahy marné, těžce to prožívají. Nebo naopak jsou děti, které si nenechají do svého budoucího života mluvit a bouří se. V obou případech je to těžká situace, která ovlivňuje osobnost dítěte.

Jako pozitivum můžeme říci, že tato manipulace dítěti napomůže k vyššímu vývoji a nějakému cíli.

  

Prohřešky školy

Nedocenění významu žákova prožívání školních událostí a jeho důsledků

- až jedna třetina žáků má ze školy pocit úzkosti

- vytáří se bariéra mezi žákem a učitelem

- objevují se špatné školní výsledky

Syndrom neuspěšné osobnosti

- žák prožívá opakované neúspěchy a je v tom verbálně utvrzováno

Nevyváženost interakce mezi žákem a učitelem

- brání v rozvoji studia i komunikace

Netolerance vůči odchylkám

- učitel nepřijmá odlišnost například v nadání nebo dominanci pravé nebo levé mozkové hemisféry

- bere je jako rušivé nebo drzé

 

Úrovně a stadia vývoje osobnosti dítěte

Vývoj jako učení

K prvnímu učení dochází již v prenatálním období, tedy ještě v bříšku maminky. Tempo a intenzita učení je individuální.

Negativní dopad ve vývoji:

• Deprivace citové a sociální – chybí projevy lásky, něhy a náklonnosti
• Deprivace senzomotorické – dítě je omezováno v pohybu a projevu smyslů
• Deprivace činnostní – nemá dostatečný prostor k činostem a prožívání událostí

Učení:

Verbální – dítě se učí používat a vysolovovat slova

Pojmové – je zakladní složkou k vývoji myšlení, pojmy se značí – systémovostí, systematičností, uvědomovaností

Semzomotorické – tím dítě zvládá pohyb, vnímání, a koordinaci vjemů a pohybů

Emocionálně vegetativní – zde jde o spojování pocitů a situací, např. strach ze školy

Instrumentální a operantní – ukazuje sílu a míru usilí k dosažení cílů

Řešením problémů – má vliv na vývoj osobnosti, hledá jednoduché řešení výhodné pro všechny

 

Stadia vývoje osobonsti dítěte

Kojenecké stadium

- 1 rok života

- tempo vývoje je v tomto období rychlé, napřílkad váha dítěte se ztrojnásobí a délka dítěte zdvojnásobí

- nakonci tohoto období už dítě chodí a vydává mnoho zvuků

- objevuje se první úsměv, což ukazuje vývoj emocí

- další zásadní věcí je uchopení, rozvíjí se motorika a dítě věci drží, mačká, přitahuje

- dítě zvládne i vstát a chodit

 

Batolecí stadium

- 1-3 roky života

- objevuje se první hovor, používá otázky pro označení věcí

- rodí se identita dítěte a hovoří o sobě a snaží prosazovat sám sebe

 

Stadium předškolního věku

- 3-6 let

- velký vývoj v matematických představách

- zvládá počítat do deseti, poměřuje menší a větší

- pokrok v jeho vývoji by se neměl předceňovat = škodlivé přetížení dítěte

- neřídí se podle pojmů,ale pouze podle tzv. pseudopojmů, tedy poznává věci podle toho jak vypadají a ne podle toho, kam by se mohli zařadit

- ví, že jeho skutky budou odměněny a to buď pochvalou nebo pokáráním

- v tomto období si vybírá kamarády podle toho, jestli mají stejné zájmy nebo hračky

- dítě dokáže běhat, skákat, lézt, prolézat = Psychomotorická expanze – dítě se v prostoru pohybuje různými způsoby a objevuje ho

-  ujasňuje si pravidla a co je dobé a špatné a chová se podle toho

Stadium raného školního věku

- 6-11 let

- dítě poprvé přichází do školy

Způsobilost dítěte ke školní docházce:

• Koncentrovanost
• soužití s učitelkou a ostatními dětmi
• koordinace
• naslouchání druhým
• sebeovládání
• uvažování
• kooperace

 

- důležité je pro dítě hodnocení

- nevhodné hodnocení může dítěti hodně ublížit a může ovlivnit jeho další vývoj osobnosti

- zbytečné vyvyšování známky dává dítěti najevo, že se neučí, aby něco umělo, ale proto, aby měl dobrou známku

- dlouhodobé negaitvní hodnocení může v dítěti vyvolat pocit méněcennosti

 

 

Stadium pubescence

- neboli ranná adolescence nebo střední školní věk

- pubes = lat.chmýří

- projevy zrání, vější i vnitřní vývoj

5 oblastí:

• Přijetí vlastního těla – v tomto období se výrazně mění tělesné znaky i psychika dítěte, mění se váha a celkový vzhled, objevují se nové pocity a touhy
• Sebeuvědomění svého pohlaví a náklonnost k opačnému pohlaví –všímání si vlastního pohlaví začíná už v batolecím věku, dítě sexuálně dozrává a všímá si opačného pohlaví
• Přijetí svého sociálního postavení – zde je důležité přizpůsobení se kamarádům a jejich společným zájmům, ujasňuje si vlastní zodpovědnost a existenci v partě, řeší konflitky s kamarády
• Počátky životních plánů – dítě hledá otázky na odpovědi a opravdu přemýší, co ho čeká v budoucnu a čím se bude opravdu živit, toto souvisí s hledáním vlastní identity
• Změny ve vztahu k rodičům – rodina už na dítě nepůsobí tak, jako když dítě bylo malé, je třeba vztahy v rodině utužovat a prohlubovat

 Stadium adolescence

- poslední období, které předchází dospělosti

4 pohledy na adolescenci:

• Rozvoj civilizace a kulturního významu – v posledních letech se tento vývoj zrychluje, jinými slovy můžeme říci, že sexuální vývoj se u dívek i chlapců objevuje čím dál častěji už před desátým rokem života
• Problémy doprovázející pubescenci a přecházejí do adolescence – pokud bylo období pubescence dobře zvládnuté, v adolecenci se zrání v klidu dokončí, v tomto období se zaceluje osobnost a proto je zde riziko úniku do jiných světů jako například drogy nebo alkohol
• Starost o budoucnost – přemýšlení o budoucnosti nám poůmže s výběrem dalšího studia na střední škole, vyheldává si informace a uvažuje o nich, spolupracuje s rodiči a ti mu radí a doporučují mu správnou cestu
• Osobní identita a životní role – osobní identita dítěti ukazuje sám sebe, pomáhá dítěti v jeho budoucnosti

Identita se projevuje:

- v dalším utváření vztahů a vymanění se z rodiny

- při hledání partnera

- v oblasti společenských akcí a názorů

- v hledání vlastníh životního stylu

• Objevování a respektování mezilidských vztahů – v tomto období začínají se sexuálním životem a upevňuje se jeho chování vůči druhému pohlaví